Byli jsme tři. Luboš, Ruda a já. Scházeli jsme se do práce ráno, Luboš předčasně, Ruda akorát, já pozdě. Což Luboše vždycky vytočilo. Pohovořili jsme, pokouřili, vyměnili zprávy, umyli okna. Cestou jsme se stavovali třeba u Zdenka Urbánka, a potom jsme četli, psali, redigovali, vydávali, roznášeli, překládali, chodili na výslechy a za kamarády. A žili. Luboše jako jakéhosi disidentského VIP občas zatkli. Občas mu estébáci udělali domovní prohlídku. Ale tam pozor: Zdena je zula do ponožek. Bez ní by Luboš byl frajer jen poloviční. Při…