Čím jsou Ti básně – zvukomalbou, artikulovanou myslí, anebo slov třásně – mi, či skutečnostmi jinými? Ventilem papiňáku, struny chvěním, něhou ve svěráku, zrozením, žehem, zpopelněním, vyhřezlou lávou, ozdobným stehem, známostí sveřepou, tvrdohlavou, vzdáleným blízkým břehem. Která témata neopouštíš a v imaginaci jich trvalost zkoušíš? Cítím, tedy píšu, řekla bych, a bez zvláštního zaměření vylisované vteřiny ukládám v herbářích vedle kompotů a zavařenin, nebudu ale zastírat, že v opatrných prstokladech nejčastěji mám lásku skloňovat ve všech svých krkolomných pádech. Když miluješ, tak miluj – a když maluješ,…