Immanuel Kant (1724–1804) bývá chápán jako ztělesnění nudného a suchopárného klasika, navíc značně nesrozumitelného. To poslední platí, to předchozí je ovšem hrubý omyl. Myšlenky podané v Kritice čistého rozumu (první vydání 1781, dále jen KČR) se označují za syntézu empirismu (učení, že zdrojem poznání je výlučně zkušenost) a racionalismu (učení, že rozum může získávat poznání sám ze sebe nezávisle na zkušenosti), za vrchol osvícenství, za dílo zabývající se principy vědy apod. Tento školometský popis sice není nepravdivý, naprosto ale nepostihuje fakt, že studium…